Česká jaderná anabáze: budování státní energetiky

Pomiňme na chvíli, jak málo prostoru ve veřejné diskusi energetika v Česku obecně dostává a jak relativně málo prostoru je věnováno projektu nové jaderné elektrárny v Dukovanech a zkusme pominout i to, že celá diskuse o tzv. dostavbě začíná fatalisticky v bodě, stavět musíme, včera bylo pozdě, jde jen o to, zda budeme stavět se Západem či s Východem. Přenechme to (tzv. „framing“, tj. rámování tématu či určování diskursu) pro tuto chvíli budoucím přednáškám a učebnicím marketingu a mediální komunikace jako mistrovské dílo jedné generace a jedné zájmové skupiny. Stejně tak nechme pro tuto chvíli stranou argumenty o zoufale špatně připraveném rámci veřejné podpory pro tento projekt a jeho technické alternativy.

Jeden aspekt projektu Dukovan zůstává zatím přehlížen a mezitím se na scéně objevují další energetická témata: uhelná komise či modernizační fond. Lex Dukovany, jinak též zákon o přechodu k bezemisní energetice, by se mohl jmenovat rovněž zákon o přechodu ke státní energetice, potažmo státní ekonomice. Pro jeden konkrétní projekt a jednu konkrétní firmu se zde připravil nejen úvěr, smlouvy a celkové aranžmá ale rovnou celý zákon. Z běžné míry korporativismu pro náš region a dobu se dostáváme rovnou k přiznanému státnímu kapitalismu: energie zajistí polostátní firma a to formou nového zákona, vše ostatní je na druhé koleji.

Protože přechod od kritizovaného nedostatečného tržního prostředí, resp. silné regulace (ne vždy dobře zvládnuté), subvencí (včetně legendárního solárního průšvihu v roce 2010) a různých jiných intervencí do energetiky k ryzímu státnímu kapitalismu nebudí pozornost, nezaznívá nijak hlasitě ani otázka, zda odchod od uhlí má být stanoven také státní autoritou jako konkrétní datum, od kterého se budou odvíjet nároky všech hráčů na trhu. Místo abychom se ptali po nástrojích, tak řešíme, zda ex offo bude stanoven rok 2038 nebo 2033. Valná část expertů se shodne, že o konci uhlí v energetice dříve rozhodne cena emisních povolenek, ale přesto se v práci uhelné komise pokračuje s jediným cílem: stanovit datum. Datum, které využijí vlastníci uhelných dolů k nárokům na kompenzace. Datum, které jaderná lobby využije k tlaku na protlačení Lex Dukovany a vyhlášení jaderného tendru, protože přece když si stanovíme, že k určitému datu budeme bez uhlí, musíme si stanovit i náhradu zcela konkrétním projektem. Namísto budování rámce, ve kterém by spolu mohly soutěžit firmy a technologie o nejlepší řešení k přechodu na nízkoemisní energetiku, si bez veřejné diskuse a automaticky volíme státní kapitalismus. Ušetřený čas na diskusi o energetice věnujeme rozhořčení se nad rozrůstáním korporativistického státu v potravinářství či nad likvidací malých a středních podnikatelů ve službách. Mezitím tlumíme iniciativu firem, municipalit, vědců i komunit v oblasti energetických úspor, obnovitelných zdrojů či malých jaderných reaktorů.

Autor: Jan Palaščák, zakladatel a generální ředitel skupiny Amper.

FOTO: Global2000